Je 4.9 a já píšu tenhle článek. 

Kdyby jste mi před rokem řekli, jaký bude můj dnešní den, asi bych Vám to těžko uvěřila. 

Mám za sebou maturitu, náročný přijímačky a teď sedím v novém bytě v novém městě a čeká mě 1. semestr na nové škole. Čeká mě prakticky úplně nová etapa mého života a já se tady chci rozepsat o tom, jak to všechno vnímám.

Když jsem v dubnu udělala maturitu ani mi nedošlo, že jsem vlastně ve škole naposled. Nebyl čas na to být sentimentální, protože jsem zdolala jen první schůdek za mým snem. Veškerý stres mi vůbec nedovoloval myslet na nic jiného než na odškrtávání otázek, které mě čekaly u přijímaček (což je ten druhej schůdek, aby bylo jasno).

Všechno mi doteklo až po tom, co jsem zjistila, že mě přijali na vejšku do Olomouce. Byla jsem šťastná a cítila jsem obrovské zadostiučinění, nicméně to byl moment, kdy bylo na 100% jasné, že tohle léto bude to poslední, které strávím doma.

"A co jako teda teď?" ptali jsme se sami sebe.
Začali jsme s přítelem shánět byt a já se psychicky připravovala (a vlastně pořád ještě připravuju) na samostatný život, nebo aspoň na nějakou tu jeho verzi, kterou se budeme snažit více či méně úspěšně imitovat.

Na jednu stranu se těším a vím, že vše co jsme chtěli nám perfektně vyšlo- já jsem na svém vysněném oboru, mám super brigádu kousek od našeho bytu, David má bezva místo v Brně....
Na druhou stranu mám obavy, jestli dokážu skloubit školu, přítele, brigádu, tréninky a rodinu dohromady tak, aby nejeblo mně, nebo jim....

Občas bych si přála, aby měl den 48 hodin. Když se naši ptají, kdy zase přijedem, tak nikdy nevím, jaký termín si vůbec můžu dovolit tipnout, ale je to život a život si žádá určité oběti. Má to i svá pozitiva, protože věřte mi, nikdo Vás za nevyžehlený oblečení peskovat nebude, nikdo Vás nezjebe za hrnky ve dřezu (teda to neplatí pro Davida, toho zjebu já) a Vy si to budete všechno dělat sami, protože to bude Váš bejvák a budete to chtít mít pěkný, ne že ne.

Takže se vlastně dostávám k podstatě věci. Končí mi poslední zbytky dětství, které mi zbývaly ty mi teda skončily už maturitou....gymplem....matikou a začíná mi takovej ten opravdovej dospěláckej život. Takovej ten jak Vám nikdo neříká co máte dělat a Vám pak dojde jak moc na hovno to vlastně je.
Do mýho života vstupuje krom ledničky taky pračka, žehlička a myčka, ale i tak doufám, že si na škole najdu i jiný kámošky na pokec.
Je to změna a zároveň velká zkouška, zkouška pro mě, pro moje rodiče i pro nás s Davidem jako pár a já se moc těším, protože věřím, že ji zvládneme obstát.
Vím, že většina toho, co tu píšu bude jen o zvyku, ale teď mám strašně zvláštní pocit, protože vím, že už to nikdy nebude jako dřív a na druhou stranu jsem vlastně ráda a strašně se těším. Jako bych cítila, že teď je ten správnej čas.

Máte Vy vlastní zkušenosti se stěhováním a "odletem z hnízda"? Jak jste to brali?

Kajka x