Ahoj!

Je 6:00 ráno, já vypínám budík a okamžitě vstávám. Vlastně teda spíš vystřeluju z ložnice stylem hodným čerta v krabičce. V krabičce, ve který byl zavřenej sakra dlouho, páč na tenhle den čekal tak nějak skoro celej svůj život.

Co myslíte? Dá se tohle považovat jako dobrej začátek prvního dne na vysoký?

Samozřejmě, že jsem si šla dát sprchu, ačkoliv to normálně nedělám a samozřejmě, že jsem každý běžný krok od přípravy snídaně až po obléknutí minimálně 3x pečlivě zvažovala- říká Vám něco efekt motýlích křídel? Jestli ne, tak tady si můžete přečíst o čem mluvím. Welcome to my life.

Btw k tý snídani jsem měla ovesnou kaši, shodou náhod jsem ji snídala i když jsem šla do prváku na gympl, tak mi to přišlo docela vtipný, ačkoliv na tom není vlastně nic vtipnýho, páč kaše snídám docela často. Welcome to my life vol2.  A ne, není to kvůli tomu, že je to děsně fancy na instáčí, ale spíš protože to je rychlý- jím je totiž rovnou z hrnce, takže tak.

Hned jak jsem za sebou zavřela dveře od bytu, tak jsem se začala proklínat za svůj ohoz. Kdo sakra nosí první den do školy šaty? "Chceš snad ještě víc upozornit na to, že jsi něco jako prvňák? A copánky by nebyly?" Batoh asi nemusím komentovat, ten totiž můj outfit prvačky nadržené po všech nových informacích ještě víc podtrhnul. No nic.

Celou cestu do školy jsem měla pocit, jako kdyby každý kolem koho projdu věděl, že já jsem ta prvačka, co jde poprvé na katedru, ta prvačka, co vlastně ani neví kde má třídu a netuší ani kudy půjde. Mobil se zapnutejma google maps jsem se snažila držet co nejvíc nenápadně to šlo, ale stejně jsem měla pocit, jak kdybych místo Iphonu nesla 65" televizi.

Když jsem po strastiplné cestě dorazila na katedru, tak jsem se naštěstí mohla začít bavit s děckama, co jsem znala už ze seznamováku. Fakt lidi, vřele doporučuju, jestli se první den školy nechcete cítit ještě hůř než nejhůř, tak někam před školou jeďte, páč si fakt nedovedu představit, že bych krom organizačních a studijních věcí musela ještě řešit to, že tam budou lidi, který jsem v životě neviděla  a že dost možná budou minimálně stejně divný jako já. Takhle jsem tam přišla všem jsem aspoň mohla na féra říct, že doufám, že jsou minimálně stejně nervní jak já.

Co se týče výuky tak jsem měla pocit, že po pár úvodních větách každýho profesora (doktora, docenta, specialisty a nwm čeho všeho ještě) mi asi rupne hlava. Jakoby 3 měsíční pauza byla asi málo, co si budem a 1.5 hodiny je taky něco jinýho než 45 minut jak jsme byli zvyklí na střední. Nicméně vzhledem k tomu, že většina informací, které nám ten den byly sděleny, se týkala organizačních záležitostí a klasifikací předmětů, tak jsem přežila, anyway rozhodně si nemyslete, že jsme se jako neučili.

Za první týden školy jsme již stihli obdržet 4 témata seminárek a 2 zadání na průběžné úkoly. #studentslife

!!Ale tohle všechno je nulový stres oproti tomu, co zažijete, až si budete chtít zapsat nějakej předmět ve Stagu. To je jiná prča, hlavně když Vám pak první den školy oznámí, že systém v den předzápisu nějak nefungoval a předmět, kterej jste si vesele zaspali na nějake čas, kterje Vám sedí do rozvrhu si musíte znovu zapsat ručně a že pro tyto účely bude kolovat po třídě papír. Zepředu. A vy to všecko sledujete... no hádejte odkud.... zezadu. :D

N byt jsem se vrátila poměrně psychicky vyčerpaná, možná i díky tomu, že poslední přednáška se týkala základů anatomie a fyziologie a bylo nám sděleno, že během obou semestrů v prvním ročníku navštívíme pitevnu. Jakože já, který se dělá zle už jen když se řekne slovo žláza nedej bože céva, půjde na pitevnu... no ještě mě čeká dost výstupů z komfortní zóny, but I somehow enjoy it.

Jsem upřímně zvědavá co přinesou další dny na zdejším ústavu. Nervozita z prvního dne už mě opustila, nicméně nahradila ji nervozita z uvědomění jak je ten zimní semestr zatraceně krátkej.


Doufám že Váš první den na nový škole ať už to je střední nebo vejška byl úspěšnej a přeju Vám tímto mnoho úspěchu ve Vašem následujícím studiu.

Ps.: Taky doufám, že četnost článků tady na blogu nebude nižší naúkor četnosti seminárních a jiných prací, které budu muset psát do školy. But you know what. I manage it.

x Kajka