Ahoj!

Je zajímavý, že vždy dycky když píšu článek, tak zpravidla začínám od nadpisu. Dneska ne. Nevím jaký název ponese dnešní post, ale vím, že chci psát, so leťs do it.

Je to celkem příjemná změna- jen psát o tom, co mi přijde na mysl a nemít žádný zadaný téma, kterýho se musím držet, nedej bože mít stanovenej počet normostran a přesně daný řádkovaní. #welcometotheuni


Budu upřímná, mám trochu obavy, že budu i tady na blogu sklouzávat k odborně psanému textu, takže to tady teď budu preventivně prokládat o něco víc mejma oblíbenejma hastagama, sprostejma a nespisovnejma slovíčkama. #radosestalo

Teď nevím co psát, to přišlo docela brzy. :D shit

Asi se vrátím k těm seminárkám, ty totiž vyplňovaly (a asi ještě budou) podstatnou část mejch dnů. Mám takovej pocit (tyvole teď mám pocit, že vždycky když začnu psát, že mám nějakej pocit, tak se z toho vyvrbí něco děsně deep, což není úplnou podstatou zrovna dnešního článku, nicméně nevadí, pokračujeme)....
Takže znova -> Mám takovej pocit, že se ode mě očekává jiný přístup, myslím tím přístup ke škole a celkově ke studentskému životu. Víte co myslím- kalby, párty, pařby na koleji atd.

Určitě jste už od někoho slyšeli, jak je vejška nejlepší období života. Upřímně.... Já osobně si myslím, že každý období ve vašem životě může být v něčem nejlepší, ale hodnotit to můžete stejně vždycky až s odstupem nějakýho času, takže to, že Vám to teď bude každej tvrdit je Vám stejně užitečný jak plešatýmu hřeben.
Nehledě na tento fakt, stejně je to jen na Vás jak moc nejlepší si každý to Vaše životní obodobí uděláte. Vejška nevejška.

Nemůžu tvrdit, že si svůj život neužívám, protože to bych kecala. Užívám si ho moc a fakt mě baví. Všem vysokoškolákům bych moc přála, aby je ta jejich vejška bavila přinejmenším stejně tak, jako baví mě. To, jak to tady maluju na růžovo, je asi určitě i tím, že ještě není zkouškový, páč jak se znám, tak budu stresovat a to bych se mohla připravovat klidně 3 semestry dopředu. Ale to jsem já a radši než se přetvařovat, že mám všechno na háku, tak budu dělat věci tak, aby mi vyhovovaly a já ten stres mohla co nejlépe zvládat. Je to o mém přístupu a o tom, že prostě nedělám věci, který mě nedělají šťastnou. #easyasshit

Vím o sobě jaká jsem a vím, že mi vyhovuje své věci zpracovávat strukturovaně, s předstihem, v klidu a bez stresu. Nesnáším dohánění povinností na poslední chvíli a nesnáším nezodpovědnost.
Taky vím, že spousta lidi taková není a nesoudim je za to, protože každý by měl dělat věci tak, jak je to nejlepší pro něj osobně a za tím si stojím.

Více méně jsou 3 typy lidí: (co se týče školní přípravy ofcrs)
A) "S předstihem" lidi - Ti, co zpracovávají vlastní věci v klidu, tak aby měli dostatek času a nemuseli se stresovat ještě víc, nž se stresujou.
B) "Na poslední chvíli" lidi- Ti, co vše odkládají, počítají vždy s posledním termínem, ale jsou s tím ok, maj to na háku a zvládaj si žít svůj bohémskej život hekticky ale hladce.
C) "Cože?!" lidi - Ti, co taky vše odkládají, ale nejsou s tím ok a přáli by si být buď ve skupině A a nebo B. Těm bych doporučila na tom trošku zapracovat (článek in progress).

Kam se řadíte Vy?

 Na závěr chci jen napsat, že to, že se někdo učí už od září a někdo začne až v prosinci nemění hodnotu člověka. Nikdo kvůli tomu není lepší nebo horší, tito lidé jsou pouze odlišní. And thats it. Je to krásný pozorovat jak odlišní jsme a ještě krásnější je, když se za svoji odlišnost nebudeme stydět a naopak ji budeme umět prodat.
Nevěřte tomu, že jste jediní, kdo buď hrotí všechno dopředu a nebo jediní, co nechávají všechno na poslední chvíli, protože ať jste takoví či makoví, vždy se najde někdo, kdo to bude mít stejně i naopak (a ten Vás bude ještě ke všemu obdivovat).

Tímto poselstvím bych dnešní random deníčkový deep post, kterej neměl bejt deep radši ukončila.

Mějte se fajn. Doufám, že příští článek bude dřív než za dva tejdny.
Kajkax

Ps.: Chybnou interpunkci neřešte, jedná se o rychlé zachycení vlastních myšlenek. Dikýčko.