Je super publikovat si články jen tak pro sebe a nemuset hrotit pravidelnost jejich vydávání. Jsem vděčná, že jsem si nenastavila žádný limity, tak jak to mám většinou ve zvyku. Struktura je super věc, dokud Vás nezačně ubíjet a přesně proto je tady tenhle web- pro sdílení myšlenek tak jak přijdou.

Nebudu kecat, původně jsme si myslela (NE plánovala, ale myslela), že přes Vánoce pár článků napíšu, ale nakonec jsem neměla náladu a nějak jsem nevěděla jaký téma tak rozebrat, aby to nebylo jen omýlání toho samýho furt dokola. 

Všichni jsme snad prožili krásný, klidný Vánoce a oslavili Novej rok. 

Psát o tom, co jsem dostala? Děkuju nechci za A) mi není 13 a za B) dárky jsou jedna věc, ale to, jak a s kým tenŠtědrý den prožijete je věc druhá. Co si myslíte, že je důležitější? 

Na téma předsevzetí jsem se vyjadřovat nechtěla, protože mě už upřímně unavuje o nich v lednu číst v každým druhým příspěvku na instáči. Krom toho na předsevzetí mám poněkud averzi a vytáčí mě, že z toho všichni dělají tak strašnou filozofii.

Shrnout můj rok 2019? No dobrý, ale nějak si nejsem jistá, jestli by další vlastní přehlídka osobního egoismu zajímala mě nebo kohokoliv jinýho. Každý jsme přeci zažili spoustu důležitých momentů a bez nějakého hlubšího kontextu a vysvětlení si myslím, že pouhý vyjmenování zážitků nemůže nikomu absolutně nic předat. Emoce a vnitřní prožitky jsou ryze individuální záležitostí a ukazát všem jak se nám za ten rok 2019 "strašně dařilo" mnohdy svědčí akorát o opaku.

Raději než nad kvantitou zážitků hodných sdílení na instagramu se zamyslelte nad jejich kvalitou- jakou 1 vzpomínku z roku 2019 byste si doopravdy chtěli uchovat? Nemusí být ani pozitivní ani negativní, nemusí být velkolepá ani důležitá, jediné co musí mít, je vnitřní význam pro Vás. 

- Tenhle úvod byl vysoce unexpected a napsala jsem ho asi za 5 minut. LOL, asi budu muset psát fakt častěji, protože momentálně silně cítím, jak mi to chybí. Svoboda formulování vlastních myšlenek a možnost předat je někomu dál. Byť jen jedinému člověku, který teď čte tyhle řádky mě naplňuje víc, než jsem si doteď připouštěla.-

Téma Vánoc nechám být a nakousnu něco jiného. Pro mě dost nového, překvapujícího a zároveň rozhodně víc stresujícího, než jsou Vánoce. Jo mluvím o zkouškovým. Upřímně.... čekala jsem to o dost horší a na to, jak jsem se bála si celý ten proces celkem užívám. 

Tak nějak se mi líbí, že se musím spolehnout sama na sebe, na to, že si musím pohlídat termíny, rozplánovat otázky a sehnat materiály. Nastudovat skripta a sylaby, dohledat vše, co potřebuji pochopit. 

Nejlepší na tom je asi to, že dělám něco, co mi konečně dává smysl. Studovat obor, který Vás naplňuje a vidíte v něm opodstatnění je podle mě alfa a omega, protože proč by někdo měl vkládat energii do něčeho, v čem tem smysl prostě nevidí?! 

Zajímalo by mě, jestli jsem jediná, kdo na to zkouškový zas až tolik nenadává? Nechci znít jako šprt a ani nechci nutně vybočovat z davu, věřte mi, že večer před zkouškou taky nadávám, jsem vystresovaná a nervní asi jako každej normální student, ale v obecném měřítku si pořád uvědomuju, kolik úsilí jsem vynaložila na to, abych se mohla psychologii věnovat a s každým otočením stránky skript to beru jako poslání. 

V únoru mě čeká poslední zkouška, na kterou se už teď pomalu připravuju, ale jinak se nic důležitého až na rozvrh do letního semestru nechystá. :D Když by se mě někdo zeptal, jak se mám, tak upřímně nevím. Mám se tak, jak se zrovna cítím. Někdy skvěle, někdy strašně. Díky většímu a většímu množství informací si začínám pohrávat s myšlenkou bipolární afektivní poruchy. :D #justjoke (#iwish)

Well, nějak mi došla slova a nechci zbytečně plýtvat Vaším ani mým časem, protože cítím, že dneska nic moc hlubokýho stejně nenapíšu. To co jsem chtěla napsat, jsem už napsala, takže se budu šetřit na další článek, který tradičně nevím, kdy bude. Stay tuned. 

KajkaX