Ahoj.

Mám teď v hlavě docela dost myšlenek (teda nejspíš v hlavě- kdo ví, kde přesně vlastně jsou, žejo), tak jsem si řekla, že se je pokusím nějak zanalyzovat a odložit je tady, abych čistě ze sobeckých důvodů trošku uvolnila místo v tom svým zaneprázdněným mozku.

Občas přesně vím, co chci říct, mám jasně vymezené myšlenky a konkrétně vím, jak je popsat, dneska jsou ale dost abstraktní, nestrukturovaný a nesystematický. Spíš jako kdyby to byly pocity nebo jakési stíny, tak jen doufám, že se do toho moc nezamotám.

Co je pro nás jako pro lidi nejdůležitější? Jsme to mi sami jako osoba nebo my jako lidé a naše vzájemné interakce? Nemůžu si pomoct, ale ať je to tak či onak, každej jsme prostě sobec #sorryjako a vždycky nám primárně jde jen a jen o sebe. Ať už v té indivudální nebo vztahové rovině. This is how it works. Nejlepší věc, kterou můžete udělat je, že si to uvědomíte.

Proč si myslím, že to tak je? Asi nemůžu napsat jednoduše vysvětlitelné proto. Došla jsem k tomu postupně, díky mým chabým zkušenostem a díky tomu, že vnímám a tak nějak se mi ještě nikdy nestalo, že bych za nějakým činem nemohla nalézt čistě individuální benefit pro konkrétního člověka. Samozřejmě se neodvažuji generalizovat a nechci tvrdit, že to tak je ve všech případech. Asi budu mluvit jinak, až budu hrdinně a altruisticky utěšovat nějaký malý smrádě v dětský postýlce, ovšem i v tomto případě lze mluvit o nějakých benefitech, o dosažení vlastního štěstí. Lidi nemají děti, protože je nechtějí (aspoň teda ve většině případů I hope), ale spíš protože je sami chtějí. Chtějí je do určitě míry VLASTNIT a prostě je MÍT.
Ale to jsem zaběhla někam, kam jsem úplně nechtěla.

Vodítko, které vypovídá o naší sobeckosti (na které mimochodem není absolutně nic špatného) je motivace. Motivace je krásná věc, je to něco, co nás pohání a směřuje naše jednání. Otázkou a zároveň odpovědí je, odkud ta motivace přichází.
Miluju takovýto "Kvůli Tobě" "Pro Tebe”.... když Vám tohle někdo říká/ nebo Vy to říkáte někomu, je to doopravdy 100% pravda? Není to spíš, že Kvůli sobě pro Tebe?

Holky... proč Vám kluci nosi kytky?? No? Proč? Jasný, chtěj Vám udělat radost, a tak... v tom případě se ptám dál? Proč Vám chtějí udělat radost? No, protože Vás asi maj rádi... hm, pořád nic? A proč Vás mají tak strašně rádi? No protože, je to pro ně z nějakýho důvodu výhodný. Pro ně- výhodný. Kapiš to?

Detailní důvody rozebírat nebudu, páč nám je všem jasný, o kterých benefitech asi mluvím, každopádně prosím, opět negeneralizuji, někomu stačí uvařit, někomu uvařit a vy...... zvednout děti ze školky, no takže tak, lidi jsou různý, svět je jeden a my zas tak odlišný nebudem, takže si můžete (zejména pánové) domyslet, které políčko zrovna vy konkrétně potřebujete mít splněné, aby Vám za to stálo vyhodit 2 kila za kytku.

Abychom byli genderově vyrovnaný, tak holky, proč chodíte do fitka? Proč si nedáte tu tabulku čokolády (výma pms teda, to se nepočítá, páč to se z žen stávají netvoři). Proč se pořád snažíme být tak dokonalý, krásný a neodolatelý. Upřímně!!! Protože chceme potřebujeme být fkn mrdatelný! Takhle ez to je. Jenže problém je v tom, že my ty kluky řešíme až na druhým místě, my se totiž nejdřív porovnáváme s ostatníma samičkama, abychom byli právě ty nejdokonalejší, páč my ženy potřebujeme ulovit* toho nejlepšího alfasamce k reprodukci našich genů, no ne?

A taky prostě víme, o co všem jde žejo, takže k tomu , že nemáme v hlavě nasráno potřebujeme minimálně dvojky a pevnou prdel, takže pánové, pokud jste ještě neodpověděli na výše zmiňovanou otázku, už ani nemusíte, my stejně všechno víme.

 *ulovit= nechat se ulovit, ve skutečnosti spíše být lovena (komplikovanější téma, než se zdá, nicméně nic co bych nezvládla rozebrat)

K tomu všemu je to u nás ještě o něco víc komplikovaný, poněvadž my nesměřujeme jen na reprodukci, ale krom toho i na zabezpečení vlastního rodu. Takhle hustý my jsme.
Takže kuci, máte to těžký, páč ideálně musíte být minimálně středně osvalení borci s platem průměrného vlastníka ropného vrtu a ještě k tomu Vás máme v řešení až na druhým místě.

Hezky jsem se rozjela, teď by mě zajímalo, proč to sakra vůbec potřebuju rozebírat. :D

Možná mi tady právě probíhá forma obranného mechanismu a já se tu snažím zdůvodnit, proč jsou lidi (včetně mě samotný) tak zaměření na sebe. Je to všechno jen otázka obyčejného přežití nebo spíš komfortního přežití?

Každej se chceme mít hezky a každej pro to děláme, co je v našich silách a to je asi ta prapůvodní motivace. Docela to vystihuje fráze: "Přežít a snažit se si to užít." Prostě se chceme mít fajn a každej na to máme právo, jenže je strašně důležitý myslet i na to, jestli tím, jak se MI sami chceme mít fajn, netrpí třeba nějaké jiné MY (třeba my jako rodina, my jako vztah nebo my jako kamarádi). Tak až příště budete něco dělat, zamyslete se, proč to vlastně děláte a jestli to pro Vás osobně má doopravdy takovej význam, jakej si myslíte, že má.

Protože jsem přesvědčená, že to děláte kvůli nečemu a teprve to něco, pro Vás ten význam má a taky protože až si to jednou uvědomíte, tak může být pozdě.

Epické zakončení, já si radši přestávám hrát na spisovatelku a jdu zase dělat produktivní věci.

Kajka X