Ahoj,
nadpis dnešního článku je na první pohled nic neříkající, ale ve skutečnosti se za ním skrývá hluboká pravda. Přesně taková ta, kterou každý známe, ale je trošku náročná a tak ji raději nevnímáme a nechceme si ji připustit.

Takový deep talks na úvod jste nečekali, co? Heh... já taky ne... 

Po přečtení tohohle článku si možná řeknete, že to máte stejně jako já a bude Vám líp (a nebo taky ne), protože budete vědět, že ty stejný hovna neřešíte sami - narozdíl ode mě, páč já si to můžu přečíst tak maximálně sama po sobě, což je tak trošku jak z bláta do louže, ale já si už vlastně zvykla, takže cajk, nemáte zač.

Let's move on.

Začněme s otázkou: Co je to důvěra?

Důvěra je strašně nebezpečná a potřebná věc. Z technického hlediska se jedná o dost abstraktní pocit, že si někým můžeme být 100% jistí, aniž bychom z vnějšku nějak výrazně zasahovali do jeho vlastních činů a rozhodnutí.

Hádám, že jsou dva typy lidí- Ti, kteří ostatním od začátku 100% důvěřují a nemají k tomu nějaký určitý důvod, ale jak je jednou zradíte, už nikdy si nezískáte jejich důvěru zpět.
Pak existují lidé, jejichž důvěru si musíte postupně získat a zasloužit, lze ji ztratit stejně snadno jako u prvního typu lidí, ale vzhledem k jejímu pracnému budování si ji lze následně pak i do určité míry získat zpět. Nikdy to už ale nebude stejné.

Kam se řadíte Vy?

A jak to teď souvisí s názvem článku.... naprosto jednoduše- chci tím pouze poukázat na fakt, že nikdy nevíme, kdy doopravdy můžeme někomu důvěřovat. Jediná věc, kterou si můžeme být jistí, je to, že si právě nikdy ničím jistí být nemůžeme. Ať jsme první nebo druhý typ- co a kdo přesně určí danou hranici důvěryhodnosti, případně kdo nám kdy zaručí, že můžeme 100% důvěřovat? Nikdo. A to je prostě fakt a jak já s oblibou říkám: "jediná věc, kterou s tím můžete udělat je, že si to uvědomíte."

Na světě je strašná spousta proměnných, které můžou ovlivnit jak Vaše tak cizí názory, nic z toho nelze předpokládát a nejlepší je s tím počítat, logicky.

Na jednu stranu Vám to teď může připadat dost negativně podbarvený, ale nechápejte mě špatně... já si nemyslím, že je to špatně, pakliže to berete jako fakt a naučíte se, jak s tím žít. Další fakt je, že nikdy nic není tak špatný, jak to vypadá, protože vždycky můžete věřit sami sobě... a to má mnohem větší význam, než si spousta lidí dokáže připustit, protože taková sebedůvěra dokáže divy.

Lidé v dnešní době neumí žít sami za sebe a snaží se najít někoho (případně něco), kdo je má udělat šťastnými, někoho nebo něco, čemu mohou svěřit sami sebe, bezmezně důvěřovat a částečně se tak vzdát vlastní zodpovědnosti. Je tak strašně jednoduché říct "Spoléhám na Tebe", "Věřím Ti", ale musíte si uvědomit, že to Vy sami těmito slovy vystavujete své srdce na dlani, je to Vaše volba.

Myslím si, že když si každý uvědomí, že po světě kráčí jako samostatná jednotka, bude se mu najednou snáze dýchat. Dát někomu celou svou duši je hloupé a naivní, absolutně důvěřovat a otevřít někomu své srdce je sice strašně krásné, ale zároveň velmi nebezpečné, nicméně žít při vědomí, že vlastně můžete věřit jen sami sobě je dost vyčerpávající. Tak co teď s tím, že?

Můžete cokoliv, je to náročné, ale strašně osvobozující. Osvobozující, protože cokoliv, náročné, protože za to cokoliv přebíráte 100% zodpovědnost. Absolutní důvěra je stejně špatná jako zbytečně podnícená nedůvěra, takže netvrdím, ať nikomu nevěříte a jste podezřívaví, to je cesta do pekla, ale ať věříte nejprve svému srdci, pak svému rozumu a pak těm, kteří si to zaslouží a to tak, že opatrně a s rezervou. Pamatujte si, že ten, kdo si Vaši důvěru doopravdy zaslouží, je někdo, kdo ji nevyžaduje v její absolutní míře a bude mít pochopení pro tu malou rezervu, která Vás chrání. Není na tom nic zlého a každý takovou rezervu máme, jen si to nechceme přiznat, protože v dnešním světe se hraje na hluboký altruismus a velké nezištné činy pro vyšší dobro, běda jen kdyby pro to naše vlastní.

Najít sami sebe chvíli trvá, ale většina přesně takových malých pravd, které si s sebou nosíme, tvoří nás samotné a proto si myslím, že je důležité si je čas od času připomenout, abychom nezapomněli, kdo vlastně jsme. Na světe nejsme sami, ale zároveň jsme. Každý jsme tak trochu forever alone.
Jaké pravdy a názory určí Vás?

Kajka X