Ahoj. (pozn. naštavně bušíc do klávesnice notebooku jednotlivá slova)


Upřímně jsem si nemyslela, že někdy budu psát článek na téma strava, emoční jedení a iifym, nicméně situace si to žádá a tak jsem sebrala odvahu a jdu něco sesmolit.

Musím říct, že se mi do tohohlenctoho tématu moc nechtělo a k sepsání článku mě dohnala tak nějak situace, kterou poslední dobou (tím myslím tak 2-3 roky) sleduji na sociáních sítích; Každý druhý je online trenér, případně certifikovaný fitness couch. Když ne to, tak má neviditelný diplom v oblasti výživy a když ani to ne, tak má za sebou historii PPP a link na vlastní e-book za 20 éček v "biu".

Prosimvás. Takhle se možná dělá těžkej byznys, ale rozhodně se takhle nepomáhá lidem. Lidem, kteří tápou a nevědí, který "zaručený" pravdě uvěřit. Lidem, kteří chtějí v tom lepším případě prostě zhubnout, být zdraví a cítit se dobře jak fyzicky tak psychicky.
V tom horším případě hledaj pomoc lidi, co mají už dojebanou psychiku a myslej si, že hubenější budou šťastnější. Taky jsem si to dřív myslela. A musela jsem se několikrát přesvědčit, že to tak není. A možná proto tady teď sedím a mám potřebu křičet do světa, že to tak fakt ne-fun-gu-je.

Na začátek musím podotknout, že stravování a jídlo obecně je strašně moc kontroverzní téma. Proč? To je dobrá otázka... možná protože tak úzce souvisí s naším zdravím, možná protože tolik ovlivňuje to, jak se cítíme a jak vypadáme, což zase ovlivňuje to, jak nás vnímají ostatní, a to zpětně zas ovlivňuje to, jak se cítíme my a takhle pořád dokola... občas mám pocit, že z těhlech konsekvencí zešílím. Nicméně vzhledem k tomu, že chceme být všichni zdraví, cítit se i vypadat dobře, tak je celkem logický, že v těch dietních stylech vedoucích k "zdravému a šťastněmu" životu pořád tak šťouráme, hledáme ty nejsprávnější a zároveň řešíme když někdo něco dělá trochu jinak.

A takhle vznikají ty různý výživový směry. Lidé hledají, zkoušejí a najednou je tu 21. století a my se dočítáme o lowcarb& highfat, ale v zápětí na nás vyskakuje lowfat& highcarb. Paleo se snoubí s keto a iifym nahrazuje intuitivní strava a mindfulness eating. Twl už jsem na tyhle výstřelky stará a upřímně mě ani už žádný horký novinky moc nevzrušujou.

Nechci se tady rozepisovat o tom jak co dělám já, protože to není úplnou podstatou tohohlenctoho článku, ale musím to v rámci kontextu zmínit. Celkem nerada se s lidmi bavím o vlastní dietě, nastavování si příjmu a proč jsem se zkrátka rozhodla vydat cestou iifym a vážení jídla.
Možná je to protože jsem za počítání kalorií byla vždycky odsuzována (chápej "ta divná, co si váží každej gram jídla"), možná protože si teď s odstupem času uvědomuji, že jsem byla odsuzována zčásti právem, poněvadž z počátku pro mě (respektive pro mou rodinu) bylo celé iifym jen snesitelnější formou kontroly nad mým jídelníčkem a má obsese prostě dostala jen nový kabát. Twl trochu to bolí si to přiznat...

...Každopádně dnes s odstupem dejme tomu nějakých 5 let jsem si našla svoje hranice a nedopustím, aby mě čísla v tabulkách nějakým způsobem svazovala. Když mi psychiatrička kdysi dávno tvrdila, že anorexie se jen tak z hlavy dostat nedá, tak jsem jí to nevěřila a myslela jsem si, že mám po roce léčby vyhráno. No... neměla jsem. Ten proces trvá doteď a pořád trvat bude, ale celej život je vlastně proces sám o sobě a každej si balancujeme úplně stejně, akorát prostě jen na jiný lávce.
Krom toho většina fitnessáků si více či méně prošla různejma fázema děsnýho sebezapření a nesmyslný "askeze" střídanou yolo režimem v průběhu vlastního... řekněme... fitness vývoje, protože iifym a celý fitness (nebo jakejkoliv životní styl, o který se snažíte) není a nikdy nebylo nic jasně danýho. Podle mě je to individuální cesta s cílém lepšího já, pro něž musíme něco obětovat, což ale neznamená, že u toho nemůžeme normálně žít.  IIFYM stojí na nějakých základních pravidlech, která si ale upravujeme podle sebe a podle svých priorit. A urovnat si ty priority prostě trvá a nese to s sebou automaticky spoustu změn a přehodnocování názorů.

Zjednodušeně řečeno je to jako s ohněm. Tabulky jsou dobrý sluha, ale zlý pán, protože dokud ovládáte tabulky vy a ne ony Vás, tak jste v cajku, ale jakmile ta čísla začnou být středobodem Vašeho soustředění a Vás to omezuje, tak je načase možná něco změnit.

A přesně tady nastává moment, kdy lidé nemají hledat pomoc o holek, jejichž instagram je postavený na boji s PPP, ale mají hledat odborníky, lékaře a profesionály, kteří jim dokážou pomoci a nebudou se z nich jen snažit vycucat prachy. Nemyslím si, že to každej myslí hned zle, ale to, že má někdo zkušenost z něj automaticky nedělá odborníka. Ani já nejsem odborník a proto si tady píšu článek, kterej nikomu nenutí žádný názory a nezaručuje žádný zaručený pravdy. Prostě jen pohled na věc, jako vždycky- ber nebo nech bejt.

Obecně si myslím, že je strašně naivní si myslet, že Vás někdo spasí. Proč je taková spousta koučů, co koučuje takový pitomosti? Je mi jasný, že pokud chce někdo zhubnout, tak je supr nápad mu říct, ať vždycky sní z talíře nejdřív zeleninu, aby si nacpal žaludek a pak toho sní míň... ale jaká tahle rada může mít následky? Nevytvoří si tím ten někdo náhodou nějakej pošahanej mentální vzorec, kterej bude pak dost těžký vzít zpátky? Co když ten člověk zajídá emoce a je úplně jedno jestli tu zeleninu sní na začátku nebo na konci, protože to nemá naprosto žádnej vliv na množství zkonzumovaného jídla a tak či onak splácá páty přes devátý?
Stejně mě ze židle nadzvedává i fenomén "už nemůžu". Jako ok, teď by mě asi pár výživářů ukamenovalo, ale ono to "nemůžu" je trošku víc složitější a komplexnější záležitost a to, že někdo vehemntě tvrdí, že při sebemenším pocitu nasycení máš odkládat příbor a klidně jídlo vyhodit mi přijde dooost mimo. Možná je to prostě tím, že lidi, co tohle tvrděj, neznaj mojí babičku....no nic... Ať tak či onak- Co se tak z takového "vědomého jezení" stane? Akorát stres z toho, že nevím kdy jsem doopravdy satisfied z jídla a nervy z toho, jestli se teď už náhodou nepřejídám... Kor u lidí, který mají vlivem poruch příjmu potravy naprosto zkreslený přestavy o velikosti porcí i reálné plnosti žaludku.

Jasně Mařence třeba vědomé jezení může sedět, protože Mařenku zase můžou svazovat právě tabulky, vážení a počítání, ale nic není černobílý. Pokud Mařence vážení nevyhovuje, tak je kravina ji do toho nutit, ale řekněme si uřímně, že biofyziku neosereš a ačkoliv Mařenka kalorie nepočítá, tak její tělo je stejně počítat bude. Tím nechci urazit žádnou Mařenku, ale jen říct, že pokud si Mařenka osvojí základy kalorických hodnot a jednotlivých živin, bude pro ni do budoucna mnohem snazší zhubnut na určitou váhu a následně si ji třeba i bez těch tabulek udržet. Skřín z ikei byste taky zvládli složit bez návodu, ale ten návod Vám to dost ulehčí ne? To je stejnej princip.

Mařenky odpustí, já jsem se vyvztekala a mohla bych Vám konečně už říct jak se to teda má správně dělat co?

Hele smůla, neřeknu, protože to nevím. A neřekne Vám to ani žádnej trenér, kouč nebo výživový poradce, protože to nevědí taky a ani to vědět nemůžou, protože žádný "takhle se to má správně dělat" neexistuje. Na to, co sedí Vám a funguje na Vaše tělo si musíte přijít sami. Stejně jako jsem si na to přišla já. Nebo spíš... snažím se na to přijít.
Netvrdím, že Vám nikdo nemůže poradit, může, ale ty rady budou vždycky vycházet ze znalostí a zkušeností daného člověka a to, že něco funguje trenérovi nutně neznamená, že to bude fungovat i Vám. Takže když už o tu radu žádáte, tak si rozmyslete koho o ni žádáte, protože kouč nemá být od toho, aby Vám říkal udělej A, udělej B, nedělej C a na D ani nemysli, ale měl by Vás naučit, abyste si to říkali sami a v nejlepším případě na základě doložených faktů a toho co Vy sami preferujete a co Vám vyhovuje. Vám! Ne jemu, ne borcům z gymu, ne fitnessačce na instáči. Kapišto?

Takže ať snídáte nebo ne, ať jíte sacharidy nebo tuky, dělejte to, čemu věříte, co Vám vyhovuje a něco, co Vám nijak neubližuje. To je podle mě základ zdravýho životního stylu a ne to, jestli Vám svítí všechna kolečka v kalorickejch tabulkách zeleně a nebo jestli Vám hodinky ukazují dostatek spálených kalorií. Jezte abyste se mohli hýbat a hýbejte se protože můžete, spousta lidí tohle štěstí nemá. Tak příště až budete nadávat na svoje nohy za to, že jsou moc tlustý, tak se zastavte a poděkujte jim za to, že Vám každý den umožní vstát z postele.


X Kajka