Ahoj!
Strach je strašně složitý téma už jenom proto že je to strach- něco, co nás děsí, něco, čeho se bojíme. Taky je dost komplikovanej v tom, že si pod ním každej představíme něco jinýho.
Čeho se bojíte Vy?
Já jsem se vždycky bála o strachu vůbec mluvit. Veškeré obavy jsem v sobě dusila a tutlala a myslela si, že nějak odezní. Když jsem byla malá, bála jsem se, že vybuchne slunce a celá planeta shoří na uhel. Pak jsem se bála konce světa, což postupně přešlo v hrůzu z večera a usínání. Konec dne, stmívání (Ne to s Edwardem prosim Vás) a temná noc mě děsily víc než cokoliv na světě a já už kolem poledne měla 'depku', že za chvíli bude večer.
Dnes už se tmy ani noci nebojím. Zato se bojím jiných věcí, které jsou často dost neuchopitelné. Na druhou stranu už si to uvědomuji a mnohem lépe se svými strachy dokážu pracovat. Neřekla bych, že jde vždy jen o iracionální strach nebo úzkost, protože si vždy svoje obavy dokážu zdůvodnit a právě díky tomuhle odůvodnění s nimi pak umím líp zacházet.
Tohle mi přijde jako hrozně důležitá věc do života. Uvědomit si, čeho se reálně bojíme, protože teprve tehdy tomu můžeme čelit a bojovat s tím. Na strachu není nic špatného, svým způsobem nás může i motivovat. Vzniká z nějakého důvodu. Všechno je provázané a všechno pramení v naší mysli a jen my si můžeme dát tu práci s tím, že se tam v tom pohrabem a zjistíme, co s tím můžeme dělat.
A čeho se bojím já?
Vlastní neschopnosti, nedokonalosti, selhání...
Strach je strašně složitý téma už jenom proto že je to strach- něco, co nás děsí, něco, čeho se bojíme. Taky je dost komplikovanej v tom, že si pod ním každej představíme něco jinýho.
Čeho se bojíte Vy?
Já jsem se vždycky bála o strachu vůbec mluvit. Veškeré obavy jsem v sobě dusila a tutlala a myslela si, že nějak odezní. Když jsem byla malá, bála jsem se, že vybuchne slunce a celá planeta shoří na uhel. Pak jsem se bála konce světa, což postupně přešlo v hrůzu z večera a usínání. Konec dne, stmívání (Ne to s Edwardem prosim Vás) a temná noc mě děsily víc než cokoliv na světě a já už kolem poledne měla 'depku', že za chvíli bude večer.
Dnes už se tmy ani noci nebojím. Zato se bojím jiných věcí, které jsou často dost neuchopitelné. Na druhou stranu už si to uvědomuji a mnohem lépe se svými strachy dokážu pracovat. Neřekla bych, že jde vždy jen o iracionální strach nebo úzkost, protože si vždy svoje obavy dokážu zdůvodnit a právě díky tomuhle odůvodnění s nimi pak umím líp zacházet.
Tohle mi přijde jako hrozně důležitá věc do života. Uvědomit si, čeho se reálně bojíme, protože teprve tehdy tomu můžeme čelit a bojovat s tím. Na strachu není nic špatného, svým způsobem nás může i motivovat. Vzniká z nějakého důvodu. Všechno je provázané a všechno pramení v naší mysli a jen my si můžeme dát tu práci s tím, že se tam v tom pohrabem a zjistíme, co s tím můžeme dělat.
A čeho se bojím já?
Vlastní neschopnosti, nedokonalosti, selhání...
Mám pocit, že tohle zažil snad každý- strach z neúspěchu, osobního selhání. Můj seznam představ o tom, že něco nedokážu by mohl vést do nekonečna... překonat překážky v životě, přenést se přes psychickou i fyzickou bolest, zvednout těžší váhu v gymu, udělat zkoušku, nezklamat sebe, přítele, rodinu... jak píšu- do nekonečna a ještě dál jak z The TOY STORY.
Co mi pomáhá?
Záleží na tom, o co přesně jde, ale většinou mi pomůže vytvoření systému- vlastně vytvoření systému ať se to týká čehokoliv mi pomáhá obecně #welcometomyworld :) Ale teď konkrétně myslím systém, který složí k rozkousíčkování a zanalyzování vašeho strachu tak, abyste se ho přestali bát.
1. krok:
Samotné nalezení a uchopení strachu je podstatné k tomu ho nějak překonat. Když už umíte pojmenovat svůj strach, můžete postupovat dál. Je důležité se na sebe kvůli strachu nezlobit, ale přijmout ho, jak jsem psala výše. Není horší a lepší strach, každý má nějaký a nesejde na tom, jak moc reálný či nereálný je, pořád je to strach, pořád je to něco, co Vám může komplikovat život a pořád je to něco, s čím si můžete poradit... pokud budete chtít
2. krok:
Už víme, čeho se bojíme, ale nevíme proč. Je Váš strach postavený na reálném základu? Může se to doopravdy stát? Nebojíte se třeba na základě Vašich negativních zkušeností z minulosti? Kdy a co Vás přivedlo na myšlenky plné obav, týkajících se dané věci? Nezpůsobujete si vlastní obavy Vy sami? Tyto a spousta dalších otázek Vám pomůžou najít důvod Vašeho strachu. A když nebudete mít důvod se bát, tak se ani bát nebudete.
3. krok:
Představte si, co by se stalo, kdyby se Vaše nejhorší představy naplnily, dala by se situace zpravit? Do jaké míry je pro Vás strach snesitelný, kolik procent z něj dokážete zvládnout? Vyjděte ze své komfortní zóny, zamyslete se a představte si, co byste v ten moment dělali. Pokud Vám to nejde, pokuste se svoje obavy rozdělit na jednotlivé úrovně a s nimi se postupně v mysli vypořádat. Stačí si k odstupňovaným variantám strachu najít důvod a vysvětlení, případně možná řešení.
4. krok:
Vaše obavy konečně mají jméno, důvod i řešení. Umíte si představit nejhorší možnou situaci, ale i její naředěnou verzi, víte co byste dělali, kdyby se stalo to, či ono.... and here we go! Jediná věc, která Vám ještě chybí je prevence. Jak se postarat o to, aby se Váš strach nenaplnil? Věřím, že alespoň 3 věci najdete a až je budete mít, stačí je aplikovat. Hned se budete cítit líp. :)
Pozn.: Pokud se Váš strach týká jiné osoby, just go and talk about it. Jedině tak zjistíte opravdovou podstatu věci. Vlastním dumáním budete spíš vymýšlet konspirační teorie, které Váš strach naopak přiživí.
Tohle jsou moje 4 body, které mi pomáhají zvládat vlastní strach. Většinou přijdu na to, že se bojím věcí, které nemají reálný základ a nebo že se bojím nečeho, co sama hravě zmáknu. Můj strach ze selhání se neztratil, ale díky tomuhle systému mě nebrzdí, ale naopak mi pomáhá.
Jak jsem už psala o pár odstavců výš- na strachu není nic špatného, osobně si myslím, že strach je v určité míře přínosný, žene nás kupředu a motivuje nás k akci, na druhou stranu, může nám dost komplikovat život.
Rozhodně nechci, abyste si mysleli, že radím aby se lidé svého strachu úplně zbavili, protože tím by se zbavili části sebe samých. Vaše myšlenky jsou to, co z Vás dělá Vás a je jedno jestli jsou to zrovna myšlenky s obavami.
Dle mého skromného názoru je nejlepší možná varianta nezbavovat se strachu, ale ovládnout ho. Zkrátka místo toho aby strach ovládal Vás, budete vy ovládat Váš strach. Třeba tam někde ve vaší hlavě bude, ale vy teď už přeci víte, proč tam je a co s ním máte dělat. :)
Tak mějte rádi sebe i svůj strach, protože i díky němu jste dnes tam kde jste.
Kajka x
Co mi pomáhá?
Záleží na tom, o co přesně jde, ale většinou mi pomůže vytvoření systému- vlastně vytvoření systému ať se to týká čehokoliv mi pomáhá obecně #welcometomyworld :) Ale teď konkrétně myslím systém, který složí k rozkousíčkování a zanalyzování vašeho strachu tak, abyste se ho přestali bát.
Samotné nalezení a uchopení strachu je podstatné k tomu ho nějak překonat. Když už umíte pojmenovat svůj strach, můžete postupovat dál. Je důležité se na sebe kvůli strachu nezlobit, ale přijmout ho, jak jsem psala výše. Není horší a lepší strach, každý má nějaký a nesejde na tom, jak moc reálný či nereálný je, pořád je to strach, pořád je to něco, co Vám může komplikovat život a pořád je to něco, s čím si můžete poradit... pokud budete chtít
2. krok:
Už víme, čeho se bojíme, ale nevíme proč. Je Váš strach postavený na reálném základu? Může se to doopravdy stát? Nebojíte se třeba na základě Vašich negativních zkušeností z minulosti? Kdy a co Vás přivedlo na myšlenky plné obav, týkajících se dané věci? Nezpůsobujete si vlastní obavy Vy sami? Tyto a spousta dalších otázek Vám pomůžou najít důvod Vašeho strachu. A když nebudete mít důvod se bát, tak se ani bát nebudete.
3. krok:
Představte si, co by se stalo, kdyby se Vaše nejhorší představy naplnily, dala by se situace zpravit? Do jaké míry je pro Vás strach snesitelný, kolik procent z něj dokážete zvládnout? Vyjděte ze své komfortní zóny, zamyslete se a představte si, co byste v ten moment dělali. Pokud Vám to nejde, pokuste se svoje obavy rozdělit na jednotlivé úrovně a s nimi se postupně v mysli vypořádat. Stačí si k odstupňovaným variantám strachu najít důvod a vysvětlení, případně možná řešení.
4. krok:
Vaše obavy konečně mají jméno, důvod i řešení. Umíte si představit nejhorší možnou situaci, ale i její naředěnou verzi, víte co byste dělali, kdyby se stalo to, či ono.... and here we go! Jediná věc, která Vám ještě chybí je prevence. Jak se postarat o to, aby se Váš strach nenaplnil? Věřím, že alespoň 3 věci najdete a až je budete mít, stačí je aplikovat. Hned se budete cítit líp. :)
Pozn.: Pokud se Váš strach týká jiné osoby, just go and talk about it. Jedině tak zjistíte opravdovou podstatu věci. Vlastním dumáním budete spíš vymýšlet konspirační teorie, které Váš strach naopak přiživí.
Tohle jsou moje 4 body, které mi pomáhají zvládat vlastní strach. Většinou přijdu na to, že se bojím věcí, které nemají reálný základ a nebo že se bojím nečeho, co sama hravě zmáknu. Můj strach ze selhání se neztratil, ale díky tomuhle systému mě nebrzdí, ale naopak mi pomáhá.
Jak jsem už psala o pár odstavců výš- na strachu není nic špatného, osobně si myslím, že strach je v určité míře přínosný, žene nás kupředu a motivuje nás k akci, na druhou stranu, může nám dost komplikovat život.
Rozhodně nechci, abyste si mysleli, že radím aby se lidé svého strachu úplně zbavili, protože tím by se zbavili části sebe samých. Vaše myšlenky jsou to, co z Vás dělá Vás a je jedno jestli jsou to zrovna myšlenky s obavami.
Dle mého skromného názoru je nejlepší možná varianta nezbavovat se strachu, ale ovládnout ho. Zkrátka místo toho aby strach ovládal Vás, budete vy ovládat Váš strach. Třeba tam někde ve vaší hlavě bude, ale vy teď už přeci víte, proč tam je a co s ním máte dělat. :)
Tak mějte rádi sebe i svůj strach, protože i díky němu jste dnes tam kde jste.
Kajka x
