Jsem si říkala jak přes prázdniny budu mít víc času, tak že budu jakože víc psát. Twl, začínám uvažovat, jestli jsem takhle naivní byla vždycky nebo se to zvrtlo až poslední dobou.

Anyway, dnešní článek chci psát za a) aby to tady úplně neumřelo, za b) protože opět nutně potřebuju vyjadřovat svoje názory a za c) protože jsem si konečně udělala čas a dokud nezačnu psát, tak mě nic nedonutí si ty myšlenky urovnat. 

A o čem že to teda má bejt? Twl to kdybych věděla. 

Aktuálně mě docela "zajímá" téma self-love.  Heleďte- já vím, že je to furt dokola- instagramy, self-love, realposts, miluju sebe, tebe i všecky na světě a todlencto. Je toho všude plno a když nad tím tak přemejšlím, tak mě to možná trochu víc vysírá než zajímá a to je právě jeden z důvodů proč se k tomu potřebuju vyjádřit.

Proč má každej potřebu se v tom furt šťourat? Proč to teď dělám taky? Asi nás to všechny nějakým způsobem zatěžuje a to je takovej obecnej a základní problém sociálních sítí- totálně nám deformují náhled na realitu a my ji pak nejsme schopni přijímat a pak o tom musíme psát posty... takže jednou pro vždy selflove se nerovná rezignovat na vlastní snahu být v něčem lepší a instagram se nerovná realita. Kapišto?

Ohledně  problematiky instagramu jsem už jeden článek psala, ale opakování je matka moudrosti, takže znovu v jednoduchosti: většina lidí se nebude sdílet... řekněme v  nereprezentativní podobě. Když jdete ven, tak si taky vyčistíte zuby a učešete se. Instáč je takový novodobý "jít ven". A já nevim jak Vám, ale mě to prostě přijde logický, anyway... nebudu se opakovat, pokud máte zájem, tak se víc na tohle téma dočtete tady. 

Dneska se chci víc zaměřit na fenomén self-love. Co že to je? Proč to všichni tak hrotěj? Je to k jídlu? Dává se to někde zadarmo? 

Takže, vezmeme to popořadě.

Já osobně selflove chápu jako přijetí sebe sama, ale bacha! tím nemyslím smíření. Přijetí reality totiž neznamená, že je neměnná. Nikdy. A to je základní pointa: To, že máte rádi sami sebe neznamená, že musíte být se vším spokojení a přestanete na sobě pracovat, protože se přeci musíte "přijímat". Selflove neznamená, že všechno vzdám dřív než začnu, selflove neznamená tohle jsem já a jiná nebudu, selflove neznamená musím na sobě všechno milovat, ideálně každý den, každou hodinu. 

Jo tak to Vám nepovím. Asi je to teď móda, každopádně já si myslím, že téma selflove by mělo být v určitý míře aktuální furt, nejen když se z něj stane hit na internetech. Naopak si nemyslím, že by se mělo až tak řešit. Není to prostě nutný- podle mě je potřeba pochopit ten základ, ale pokud budeme pořád někde dokola číst jak se musíme milovat, tak se pak akorát začneme nenávidět, protože se nedokážeme milovat. Což je prostě naprosto zbytečnej paradox, ke kterýmu by nemuselo dojít, kdybychom měli prostě občas na salámu. 

No, k jídlu to není. O důvod víc proč to netřeba tolik řešit. :D K čemu to teda je? Hm... dobrá otázka- v úplným základu nám může selflove pomoct ke kvalitnějšímu a spokojenějšímu životu. Tahle kulantní odpověď Vám toho asi moc neřekne, ale zkuste si to představit- člověk, který si je vědom svých kvalit i slabin bude nejspíš mnohem vyrovnanější než někdo, kdo se soustředí jen na ty nedostatky, za které se bude nenávidět. Nikdo nejsme dokonalý, proto je zbytečný se za nějaké nedokonalosti nesnášet- spíš tu energii raději investujme do snahy na těch nedokonalostech zapracovat. Investovat do sebe čas, rozšiřovat si obzory, učit se novým dovednostem... to je teprve ta pravá selflove- od Vás pro Vás. 

Opakem lidí, kteří se za své nedostatky nenávidí a víc než selflove spíš razí heslo selfhate, jsou naopak ti, kteří ze sebelásky vytvořili unikátní ospravedlňující techniku. Mám pocit, že tito lidé ji vnímají jako způsob, kterým lze obhájit vlastní pohodlnost a pasivní smíření. Protože proč se na sobě snažit něco změnit, když můžu říct, že se přijímám taková jaká jsem- hešteg sebeláska. Něco měnit totiž stojí obrovské úsilí, spoustu námahy, důslednosti a sebezapření, což je spoustě lidem proti srsti a tak si raději samou sebeláskou zahnojí svůj feed a hezky si s ní ohraničí svou komfortní zónu. Protože to je přeci jednodušší.

Tady Vás taky musím zklamat, nedává. Ale jak pěje starej dobrej Malátnej- ty nejlepší věci jsou Zadarmo a to selflove určitě je, akorát se nikde nerozdává a ani se nedá jen tak koupit. Sebeláska není nic co lze vlastnit či trvale získat, je to duševní stav, ke kterému se musíte nějakým způsobem dopracovat. Není to tak, že lusknete prsty a řeknete si "tak a teď se miluju". Myslím, že je to obdoba reálného vztahu k jiné osobě a takový vztah se vyvýjí.  Svého partnera milujete, zpočátku přes růžové brýle vnímáte jen samé jeho přednosti, ale vsadím boty, že postupem času ty brýle sundáte a po nějaké době byste už dokázali říct i něco, čím Vás vytáčí... a to je ten správnej balanc- milujete dál i s chybami a nedostatky. Proč to dokážeme u ostatních, ale u sebe ne? 

Jednoduchý návod jak si vybudovat zdravý vztah sami k sobě by se hodil, ale na návody se specializuje Ikea  ne já, a proto tu žádný psát nebudu. Krom toho stejně Vám nikdy nikdo nezaručí že s návodem uspějete. Ani ta ikea. 

Hlavní message tohohle článku jsem Vám snad předala a pokud ne, tak si ho buď přečtěte znova a nebo si prostě jen zapamatujte, že nic není černobílý, včetně selfove, která se nám péod vlivem instagramový propagandy může jevit jako náplast na všechny naše potíže. Máš problém? Selflove. Bolí tě koleno? Selfove. Vytekla Ti pračka? Selflove... Všechno má svou obrácenou stranu a selflove není vyjímkou a tak může v některých případech napáchat více škody než užitku. Na nás je se těmto případům vyvarovat a stále selflove vnímat jako vztah k sobě sama a ne jako berličku na naše problémy. 

Kajka X

Ps: Kdo spočítá kolikrát je v celým článku napsaný slovo selflove vyhraje zlatýho bludišťáka.