Ahoj,
absolutně nemám šajna, jak bych tuhle situaci popsala, ale mám pocit, že by z toho mohla být dobrá komedie, tak Vás o to nechci ochudit a sepisuju tady svoje "karanténní" postřehy.
Nemám v úmyslu tady posuzovat kroky vlády, výroky ministrů, premiérů a prezidentů, či porovnávat situace v jiných státech. Za a) na to nejsem dostatečně kompetentní osoba, za b) se mi nechce a za c) to je asi všecko, páč situace, že bych byla kompetentní a zároveň se mi i chtělo stejně nikdy nenastane.
Pokud máte zájem se v tom pošťourat a počíst si, tak navšivte facebook, seznam či twitter (tam to máte hnedka od zdroje), ne tenhle blog, páč já se k politickým techtlím mechtlím vyjadřuju zásadně tak, že nevyjadřuju a maximálně si z nich dělám prdel.
Bylo, nebylo....
Když se vypráví pohádky malým dětem zásadně z nich vždycky vznikne několik verzí. Je to tím, že někdo něco zapomene, někdo si něco přivymyslí, někdo něco pozmění a najednou je z toho hned několik verzí jednoho a toho samého příběhu. Podobně to vidím s celou touto situací- každý má svoji pohádku, které věří a kterou vypráví ostatním. V některé pohádce byl poobědván netopýr, v některé chce Čína ovládnout svět pomocí biologické zbraně a v některé se zase matka Příroda rozhodla zachránit planetu Zemi, a tak na nás seslala virus z Wu-chanu (to není z mojí hlavy, takhle to maj na nově), kvůli kterému musíme sedět na prdeli doma a nedělat jí tady z toho hnojník.
Hmmm. Aspoň budu mít co vyprávět svejm vnoučatům- pokud se jich teda dožiju, páč (nejen) u sebe v poslední době pozoruji zvýšenou hladinu stresu, která by se byla bývala nikdy tak nezvýšila, kdyby byla bývala nevznikla tato celá neblahá a polítováníhodná situace a kdyby se mi bývala nebyla nezvýšila hladina stresu, tak by se mi bývaly byly nezkracovaly telomery a já bych bývala byla třeba žila dlouho. Děkuji Ti koronashite, netopýre nebo bůhvíkdo/co.
Věc se má tak, že když jsemtřeba jednou náhodou čistě hypoteticky v pohodě já (nevr evr gona hepn), není v pohodě zas někdo v mé blízkosti a pak nejsem zas v pohodě já, protože ten někdo není v pohodě,... no a znáte to takhlnec furt dokola. Jako teď se nebavíme o tom, co se sere, jestli lak na autě nebo jestli nejde otevřít soubor se sylaby ze školy. Obojí je samozřejmě problém života a smrti, nutno poznamenat, že ten vlastní je vždycky samozřejmě závážnější, než ten toho druhýho. Logicky. Se nedivím, že už si rozvodoví právníci mnou ruce na slušný kšefty, páč taková karanténa, to je jinej kumšt. Myslím, že by se měl natočit novej díl KDO PŘEŽIJE: KARANTÉNA. Taková reality show tu ještě nebyla, ale ono vlastně ani nemusí, páč ji mnozí z nás máme aktuálně doma. Žeano. Posílejte scénáře, společně na tom zbohatnem.
Fáze: "zvládám", pořád mám ještě fitko (hahaha)
Abych byla úplně upřímná, tak jsem si na začátku tohohle všeho říkala, že vlastně pohoda, moje introvertní já se radovalo a měla jsem pocit, že se pro mě vlastně nic nemění a že mě nějaký 2 týdny zrušený školy nemůžou vyhodit z režimu.
Prvotní zrušení kontaktní výuky mě rozhodilo asi tak na půl dne, dokud jsem se nedonutila vypnout netflix a nevytvořila si vlastní systém domácího procházení skript, kterýho jsem se chtěla těch 14 dní držet. Abych jakože nesrala na tu školu a stíhala i ten netflix, chápete. Možná jsem si trošku mlátila hlavou o zeď, proč jsem všechny seminárky napsala už během prvních 2 týdnů letního semestru, když mi teď byly poskytnuty naprosto ideální domácí podmínky přímo z ministerstva a já chuděra je nemohla vůbec využít. Ale tak nevadí, jako správná independent women jsem to zvládla i bez nich a víte co... aspoň zbude víc času na netflix a sex (pozn.: dopsáno přítelem). :D
Fáze: frustrace/ "do prdele" chcete-li
Takže asi 3 dny na to mi Babiš a spol. zavřeli gym a já tím pádem neměla ani brigádu ani kde trénovat (což jsem teda rozdejchávala docela dlouho, asi tak 5 minut, poněvadž jsem se to dozvěděla v průběhu tréninku), nicméně po chvilce hlubokých nádechů a výdechů do dutiny břišní a harmonického uklidnění mysli jsem si řekla, že s trochou kreativity můžu cvičit i doma.
Aktuálně jsme teda ve fázi mírné frustrace z nedostatku pohybu a následného nakynutí (díky moje milá PPP historie) a taky frustrace z nadcházejího zkouškovýho a nadále se šířícího viru. Ne, zatím mě moc nezajímal nedostatek roušek, toaleťáků a další opravdové hrozby koronaviru, které jsme měli teprve postupně poznat a čistě sobecky jsem řešila přímý dopad zákazu volného pohybu osob na můj život, jakožto život zdravého člověka.
Fáze: -system error- "this shit is getting real"
Systém, který jsem si vytvořila (po tom co jsem vypnula ten netflix) je tvořen poměrně stereotypním plněním úkolů a povinností, který jsem si předem stanovila. Jo, může to na Vás působitmírně svazujícím dojmem, ne, nemusíte to chápat, ale je to přesně to, co potřebuju, abych byla v pohodě. Pokud ty pravidla nemám stanovená školou a docházkou, tak si je holt vytvořím sama. Proč? Protože chci, protože mi to tak vyhovujea možná protože jsem až moc zaměřená na výkon a asi bych s tím měla začít něco dělat,...
Takže každý ráno budíček v 6:30, po snídani zasednout za stůl a pracovat buď rovnou na zkouškových otázkách anebo zpracovávat skripta a zaslané materiály od vyučujících. Naštěstí jsem včas objevila stránky s baby Yoda memes, takže jsem to učení mohla pravidelně prokládat pravidelným scrollováním na instáči a dokonce jsem v Olomouci stíhala chodit každej den na hodinu do parku, aby mi z toho v bytě úplně nešiblo, nicméně když jsme se dozvěděli, že D. dostává na 14 dní povinnou dovolenou, tak jsme odjeli trávit karanténu z našich 70 m čtverečních k rodičům na zahrádku.
ALE! Tímto přesunem se mi tak trošku zbořil můj najetý systém a já měla menší 2denní mental breakdown s pocitem, že nic nezvládám a můj svět se hroutí. :/ Welcome to my life.
Fáze: AHA. ( V naší psycho hatmatilce tzv. řešení vhledem)
No dobrý, tak se moje úzkostlivý já muselo znova přizpůsobit situaci a systém nastavený původně na Olomouc se musel předělat na systém Jičín. Ta změna prostředí byla zpočátku nepříjemná, ne proto, že bych nechtěla být s rodinou, ale protože jsem měla už nějakou rutinu a zvyky, který jsem musela překopat, právě protože s tou rodinou chci nějakej ten čas strávit.
Takže sečteno a podtrženo -poprvé- mi ta změna možná i vyhovovala, protože jsem si zase na chvilku připomněla jaký to je- být doma a nerušeně se moct věnovat škole za plné podpory rodičů dychtících po mém titulu víc, než po něm dychtím já sama.
Sečteno a podtrženo -podruhé- jsem si díky tomu uvědomila, že ačkoliv můžeme mít mnohdy pocit, že se nám hroutí svět, tak se fakt nehroutí a jediný co se hroutí jsem my, protože se snažíme dodržovat rigidní pravidla a systém, který není asi úplně ideální a jasně je nám tak ukazováno, že bychom asi měli něco změnit. Což samozřejmě není tak jednoduchý, protože se možná právě bojíme změnit něco, na co jsme doposud zvyklí, ale možná že to je právě ta cesta, kterou se musíme vydat, abychom se někam posunuli.
Fáze: Lets get some thoughts
Ta nejistota, ve který se teď většina z nás nachází je nepříjemná, ale v této době kdy jsme ve spoustě věcí omezeni, máme víc prostoru uvědomit si, čemu se doopravdy chceme věnovat až ty možnosti zase budeme mít zpět. Doopravdy nás naplňuje vše čemu se věnujeme? Neděláme některé věci jen z rutiny? Nedokázali bychom se ve spoustě věcí mnohem lépe přizpůsobit a předejít tak mnoha problémům, které vznikají jen z důvodu našeho neustálého sebeprosazování? To všechno jsou otázky nejen na mě, ale i na Vás. Tak zkusme popřemýšlet a najít si na té karanténě i něco pozitivního a využít tak čas, který nám poskytla na činnosti, ke kterým bychom se jinak nedostali a zamyslet se nad věcmi, nad kterými bychom nikdy nepřemýšleli.
Kajka X
absolutně nemám šajna, jak bych tuhle situaci popsala, ale mám pocit, že by z toho mohla být dobrá komedie, tak Vás o to nechci ochudit a sepisuju tady svoje "karanténní" postřehy.
Nemám v úmyslu tady posuzovat kroky vlády, výroky ministrů, premiérů a prezidentů, či porovnávat situace v jiných státech. Za a) na to nejsem dostatečně kompetentní osoba, za b) se mi nechce a za c) to je asi všecko, páč situace, že bych byla kompetentní a zároveň se mi i chtělo stejně nikdy nenastane.
Pokud máte zájem se v tom pošťourat a počíst si, tak navšivte facebook, seznam či twitter (tam to máte hnedka od zdroje), ne tenhle blog, páč já se k politickým techtlím mechtlím vyjadřuju zásadně tak, že nevyjadřuju a maximálně si z nich dělám prdel.
Bylo, nebylo....
Když se vypráví pohádky malým dětem zásadně z nich vždycky vznikne několik verzí. Je to tím, že někdo něco zapomene, někdo si něco přivymyslí, někdo něco pozmění a najednou je z toho hned několik verzí jednoho a toho samého příběhu. Podobně to vidím s celou touto situací- každý má svoji pohádku, které věří a kterou vypráví ostatním. V některé pohádce byl poobědván netopýr, v některé chce Čína ovládnout svět pomocí biologické zbraně a v některé se zase matka Příroda rozhodla zachránit planetu Zemi, a tak na nás seslala virus z Wu-chanu (to není z mojí hlavy, takhle to maj na nově), kvůli kterému musíme sedět na prdeli doma a nedělat jí tady z toho hnojník.
Hmmm. Aspoň budu mít co vyprávět svejm vnoučatům- pokud se jich teda dožiju, páč (nejen) u sebe v poslední době pozoruji zvýšenou hladinu stresu, která by se byla bývala nikdy tak nezvýšila, kdyby byla bývala nevznikla tato celá neblahá a polítováníhodná situace a kdyby se mi bývala nebyla nezvýšila hladina stresu, tak by se mi bývaly byly nezkracovaly telomery a já bych bývala byla třeba žila dlouho. Děkuji Ti koronashite, netopýre nebo bůhvíkdo/co.
Věc se má tak, že když jsem
Fáze: "zvládám", pořád mám ještě fitko (hahaha)
Abych byla úplně upřímná, tak jsem si na začátku tohohle všeho říkala, že vlastně pohoda, moje introvertní já se radovalo a měla jsem pocit, že se pro mě vlastně nic nemění a že mě nějaký 2 týdny zrušený školy nemůžou vyhodit z režimu.
Prvotní zrušení kontaktní výuky mě rozhodilo asi tak na půl dne, dokud jsem se nedonutila vypnout netflix a nevytvořila si vlastní systém domácího procházení skript, kterýho jsem se chtěla těch 14 dní držet. Abych jakože nesrala na tu školu a stíhala i ten netflix, chápete. Možná jsem si trošku mlátila hlavou o zeď, proč jsem všechny seminárky napsala už během prvních 2 týdnů letního semestru, když mi teď byly poskytnuty naprosto ideální domácí podmínky přímo z ministerstva a já chuděra je nemohla vůbec využít. Ale tak nevadí, jako správná independent women jsem to zvládla i bez nich a víte co... aspoň zbude víc času na netflix a sex (pozn.: dopsáno přítelem). :D
Takže asi 3 dny na to mi Babiš a spol. zavřeli gym a já tím pádem neměla ani brigádu ani kde trénovat (což jsem teda rozdejchávala docela dlouho, asi tak 5 minut, poněvadž jsem se to dozvěděla v průběhu tréninku), nicméně po chvilce hlubokých nádechů a výdechů do dutiny břišní a harmonického uklidnění mysli jsem si řekla, že s trochou kreativity můžu cvičit i doma.
Aktuálně jsme teda ve fázi mírné frustrace z nedostatku pohybu a následného nakynutí (díky moje milá PPP historie) a taky frustrace z nadcházejího zkouškovýho a nadále se šířícího viru. Ne, zatím mě moc nezajímal nedostatek roušek, toaleťáků a další opravdové hrozby koronaviru, které jsme měli teprve postupně poznat a čistě sobecky jsem řešila přímý dopad zákazu volného pohybu osob na můj život, jakožto život zdravého člověka.
Fáze: -system error- "this shit is getting real"
Systém, který jsem si vytvořila (po tom co jsem vypnula ten netflix) je tvořen poměrně stereotypním plněním úkolů a povinností, který jsem si předem stanovila. Jo, může to na Vás působitmírně svazujícím dojmem, ne, nemusíte to chápat, ale je to přesně to, co potřebuju, abych byla v pohodě. Pokud ty pravidla nemám stanovená školou a docházkou, tak si je holt vytvořím sama. Proč? Protože chci, protože mi to tak vyhovuje
Takže každý ráno budíček v 6:30, po snídani zasednout za stůl a pracovat buď rovnou na zkouškových otázkách anebo zpracovávat skripta a zaslané materiály od vyučujících. Naštěstí jsem včas objevila stránky s baby Yoda memes, takže jsem to učení mohla pravidelně prokládat pravidelným scrollováním na instáči a dokonce jsem v Olomouci stíhala chodit každej den na hodinu do parku, aby mi z toho v bytě úplně nešiblo, nicméně když jsme se dozvěděli, že D. dostává na 14 dní povinnou dovolenou, tak jsme odjeli trávit karanténu z našich 70 m čtverečních k rodičům na zahrádku.
ALE! Tímto přesunem se mi tak trošku zbořil můj najetý systém a já měla menší 2denní mental breakdown s pocitem, že nic nezvládám a můj svět se hroutí. :/ Welcome to my life.
Fáze: AHA. ( V naší psycho hatmatilce tzv. řešení vhledem)
No dobrý, tak se moje úzkostlivý já muselo znova přizpůsobit situaci a systém nastavený původně na Olomouc se musel předělat na systém Jičín. Ta změna prostředí byla zpočátku nepříjemná, ne proto, že bych nechtěla být s rodinou, ale protože jsem měla už nějakou rutinu a zvyky, který jsem musela překopat, právě protože s tou rodinou chci nějakej ten čas strávit.
Takže sečteno a podtrženo -poprvé- mi ta změna možná i vyhovovala, protože jsem si zase na chvilku připomněla jaký to je- být doma a nerušeně se moct věnovat škole za plné podpory rodičů dychtících po mém titulu víc, než po něm dychtím já sama.
Sečteno a podtrženo -podruhé- jsem si díky tomu uvědomila, že ačkoliv můžeme mít mnohdy pocit, že se nám hroutí svět, tak se fakt nehroutí a jediný co se hroutí jsem my, protože se snažíme dodržovat rigidní pravidla a systém, který není asi úplně ideální a jasně je nám tak ukazováno, že bychom asi měli něco změnit. Což samozřejmě není tak jednoduchý, protože se možná právě bojíme změnit něco, na co jsme doposud zvyklí, ale možná že to je právě ta cesta, kterou se musíme vydat, abychom se někam posunuli.
Fáze: Lets get some thoughts
Ta nejistota, ve který se teď většina z nás nachází je nepříjemná, ale v této době kdy jsme ve spoustě věcí omezeni, máme víc prostoru uvědomit si, čemu se doopravdy chceme věnovat až ty možnosti zase budeme mít zpět. Doopravdy nás naplňuje vše čemu se věnujeme? Neděláme některé věci jen z rutiny? Nedokázali bychom se ve spoustě věcí mnohem lépe přizpůsobit a předejít tak mnoha problémům, které vznikají jen z důvodu našeho neustálého sebeprosazování? To všechno jsou otázky nejen na mě, ale i na Vás. Tak zkusme popřemýšlet a najít si na té karanténě i něco pozitivního a využít tak čas, který nám poskytla na činnosti, ke kterým bychom se jinak nedostali a zamyslet se nad věcmi, nad kterými bychom nikdy nepřemýšleli.
Kajka X
